[ << Běžný notový zápis ]	[Top][Contents][Index]	[ Základní pojmy >> ]
[ < Přidání názvu ]	[ Up : Poslední úpravy ]	[ Po cvičení > ]

3.4.3 Absolutní označení not

Až doteď jsme vždy používali \relative, abychom určili výšky tónů. To je nejjednodušší způsob zadávání u většiny not. Je ale ještě jiná možnost, jak popsat výšky tónů: pomocí absolutního označení.

Když se \relative vypustí, vykládají se všechny výšky tónů LilyPondu jako absolutní hodnoty. c' je potom vždy jednočárkovaným C, b je vždy malým h pod jednočárkovaným C, a g, je vždy velkým G – tedy notou na poslední lince v basovém klíči.

{
  \clef "bass"
  c'4 b g, g, |
  g,4 f, f c' |
}

Zde je stupnice přes čtyři oktávy:

{
  \clef "bass"
  c,4 d, e, f, |
  g,4 a, b, c |
  d4 e f g |
  a4 b c' d' |
  \clef "treble"
  e'4 f' g' a' |
  b'4 c'' d'' e'' |
  f''4 g'' a'' b'' |
  c'''1 |
}

Jak můžete vidět, musí se napsat velmi mnoho odsuvníků (jednoduchých uvozovek), když se melodie zapisuje v sopránovém klíči. Podívejte se například na tento Mozartův zlomek:

{
  \key a \major
  \time 6/8
  cis''8. d''16 cis''8 e''4 e''8 |
  b'8. cis''16 b'8 d''4 d''8 |
}

Všechny tyto odsuvníky činí zdrojový text špatně čitelný a jsou možným zdrojem chyb. Pomocí příkazu \relative je tento příklad mnohem jednodušeji čitelný:

\relative {
  \key a \major
  \time 6/8
  cis''8. d16 cis8 e4 e8 |
  b8. cis16 b8 d4 d8 |
}

Když člověk udělá chybu kvůli značce pro oktávu (' nebo ,) v režimu \relative, dá se najít velice rychle, protože mnohé noty budou po sobě v nesprávné oktávě. V absolutním režimu naproti tomu není jednotlivá chyba tak zřetelná, a proto se nedá tak snadno najít.

Přese všechno je absolutní režim dobrý pro noty s velmi velkými skoky a především pro počítačem vytvářené soubory LilyPondu.

---

[ << Běžný notový zápis ]	[Top][Contents][Index]	[ Základní pojmy >> ]
[ < Přidání názvu ]	[ Up : Poslední úpravy ]	[ Po cvičení > ]

<< Back to Documentation Index

LilyPond – Learning Manual v2.23.82 (Vývojářská větev).