[ << Základní pojmy ][Top][Contents][Index][ Ladění výstupu >> ]
[ < Uvedení do stavby souboru v LilyPondu ][ Up : Jak pracují vstupní soubory LilyPondu ][]

4.1.2 Notový zápis je jedním (jediným) složeným hudebním výrazem

V předchozí kapitole, Uvedení do stavby souboru v LilyPondu, byla popsána obecná stavba jednoho LilyPondovského zdrojového souboru. Ale zjevně jsme vypustili nejdůležitější otázku, totiž jak se zjistí, co se má napsat po \score.

Ve skutečnosti to ale není vůbec žádným tajemstvím. Tento řádek je odpovědí:

Notový zápis začíná vždy \score, který je následován jedním hudebním výrazem.

Možná byste si měl ještě jednou zběžně přečíst, abyste pochopil, co jsou to hudební výrazy, vysvětlení hudebních výrazů. V této kapitole bylo ukázáno, jak se velké hudební výrazy skládají z malých částí. Noty mohou být spojeny s akordy atd. Nyní ale jdeme v jiném směru a pozorujeme, jak se dá rozložit velký hudební výraz. Kvůli zjednodušení v našem příkladu použijeme jen jednoho zpěváka a klavír. Nepotřebujeme žádnou skupinu osnov (StaffGroup), která jednoduše způsobeje jen to, že osnovy jsou spojeny závorkami, seskupuje je; ty tedy budou odstraněny. Potřebujeme ale osnovy pro zpěváka a klavír. 

\score {
  {
    <<
      \new Staff = "Zpěvák" <<
      >>
      \new PianoStaff = "Klavír" <<
      >>
    >>
  }
  \layout { }
}

Zde byly osnovy pojmenovány: „Zpěvák“ a „Klavír“. To v tomto případě není přímo nutné, ale je dobré zvyknout si na tento způsob psaní, aby se hned poznalo, o kterou osnovu se jedná.

K zapamatování: << a >> jsou noty vysázeny zároveň. To způsobuje, že se hlasová část a klavírní osnova objevují v notovém zápisu nad sebou. Konstrukce << ... >> pro zpěvákovu osnovu v příkladu výše není nutná, protože zde se mají vkládat noty jen jednoho hlasu, ale << ... >> namísto závorek jsou nezbytné, hned jak se má vkládat více než jeden hlas, tedy dva a více současných výrazů, nebo jeden notový hlas a text písně. V našem případě se má zapsat jeden hlas s textem písně, takže jsou potřeba špičaté závorky. Noty přidáme teprve později, pro teď tedy přidáme nějaké noty a text. Pokud si nevzpomínáte, jak se text písně zapisuje, přečtěte si ještě jednou o \addlyrics v zápisu jednoduchých písní. 

\score {
  <<
    \new Staff = "singer" <<
      \new Voice = "vocal" { c'1 }
      \addlyrics { And }
    >>
    \new PianoStaff = "piano" <<
      \new Staff = "upper" { c'1 }
      \new Staff = "lower" { c'1 }
    >>
  >>
  \layout { }
}

[image of music]

Nyní máme mnohem více podrobností. Máme osnovu (angl. staff) pro jednoho zpěváka, ve které se zase nachází jeden hlas (angl. voice). Voice znamená pro LilyPond hlas (jak zazpívaný tak zahraný; prostě soubor not, nikoli nutně zpívaných zpěvákem – například housle hrají jeden hlas) a případně dodatečný text. Dodatečně se zapíší dvě notové osnovy pro klavír příkazem \new PianoStaff. PianoStaff označuje prostředí klavíru (procházející taktové čáry a složené závorky na začátku), v němž se potom opět zřizují dvě vlastní osnovy ("nahoře" pro pravou ruku a "dole" pro levou), i když spodní osnova musí ještě dostat basový klíč.

Nyní bychom do tohoto prostředí mohli začít vkládat noty. Uvnitř složených závorek vedle \new Voice = "Zpěvní hlas" bychom mohli zapisovat 

\relative {
  r4 d''8\noBeam g, c4 r
}

Ale když se soubor píše takto přímo, začne být část \score velmi dlouhá a je dosti obtížné porozumět tomu, jak vše souvisí. Z toho důvodu se nabízí použití identifikátorů (nebo jinak také proměnných). Byly vysvětleny na začátku předchozí části, jak si zajisté vzpomínáte? Abychom zajistili, že obsah proměnné text je vykládán jako text písně, interpretiert wird, uvedeme jej \lyricmode. Tak jako \addlyrics, je tímto vstupní režim přepnut na text písně. Bez tohoto příkazu by se LilyPond pokoušel vykládat obsah proměnné jako noty a přitom by docházelo k vytváření množství chyb. (Kromě toho je dostupných ještě několik dalších zadávacích režimů, podívejte se na Vstupní režimy.)

Takže nyní máme, když přidáme několik not a basový klíč pro levou ruku, následující příklad: 

melody = \relative { r4 d''8\noBeam g, c4 r }
text   = \lyricmode { And God said, }
upper  = \relative { <g' d g,>2~ <g d g,> }
lower  = \relative { b,2 e }

\score {
  <<
    \new Staff = "singer" <<
      \new Voice = "vocal" { \melody }
      \addlyrics { \text }
    >>
    \new PianoStaff = "piano" <<
      \new Staff = "upper" { \upper }
      \new Staff = "lower" {
        \clef "bass"
        \lower
      }
    >>
  >>
  \layout { }
}

[image of music]

Při zapisování (nebo při čtení) prostředí \score by se mělo postupovat pomalu a pečlivě. Nejlepší je začít s největšími útvary, a pak vymezit v nich obsažené menší útvary. Také pomáhá velice dbát na přesné odsazení, aby každý řádek, jenž přísluší k téže úrovni, skutečně vodorovně začínal na tom samém místě.

Podívejte se také na

Notace: Stavba notového zápisu.

[ << Základní pojmy ][Top][Contents][Index][ Ladění výstupu >> ]
[ < Uvedení do stavby souboru v LilyPondu ][ Up : Jak pracují vstupní soubory LilyPondu ][]

<< Back to Documentation Index

LilyPond – Learning Manual v2.23.82 (Vývojářská větev).